Marie Basovníková – Radka Zbořilová: Stereotyp slyšícího člověka v českém znakovém jazyce

Příspěvek vychází z teorie stereotypů, tak jak k nim přistupuje kognitivní lingvistika a etnolingvistika. Představíme předběžné výsledky probíhajícího výzkumu stereotypu slyšícího člověka z pohledu jazykové a kulturní menšiny Neslyšících; zmíníme různé významy a konotace pojmu „osoba, která slyší“. Na základě jazykových a empirických dat i mnoha příkladů z dat textových – projevů neslyšících v českém znakovém jazyce i v psané češtině, včetně ukázek umělecké tvorby, se ukazuje, že tento stereotyp je v rámci jazyka a kultury českých Neslyšících zdaleka nejsilnějším – srovnatelným např. s obvyklými stereotypy národností v mluvených jazycích.

Hana Bednářová: Nadvláda strojů: obraz umělé inteligence v současné popkultuře

V příspěvku se pokusím (výběrově) nastínit vývoj ztvárnění „myslících strojů“ od Rossumových univerzálních robotů po Singularitu v literárních a filmových dílech. Zaměřím se na vlastnosti, které jsou zde umělé inteligenci přisuzovány, zejména na rozdíl v přístupech technooptimismu a technopesimismu. Na způsobech citací těchto děl se pokusím ukázat, jak tato ztvárnění představ o vývoji a projevech umělé inteligence vstupují do jazykového obrazu světa.

Róbert Bohát: Metafory, kterými (se) učíme… nebo ne? Aneb cesta do hlubin študákovy metafory

Mohly by metafory učení (se) poskytnout hlubší sondu do “študákovy” (ale i kantorovy) duše? Jinými slovy, jaké jsou současné metafory učení (se) a jak ovlivňují úspěch či neúspěch kognitivních procesů při výuce? Příspěvek představuje kvalitativní analýzu autentických metafor učení (se) zaznamenaných ve výuce a z pedagogických dokumentů v průběhu několika let na anglickojazyčné střední škole International School of Prague.

Zbyněk Fišer: Barva v literárním překladu z pohledu kognitivistiky

Příspěvek představí překladové varianty tvořivého řešení překladu lyrických experimentálních textů (L. Nebeský, J. Skácel). Barva tematizovaná v textu je nositelkou bohatých významových konotací, jejichž souhrn nese estetizované poselství. Úkolem literárního překladatele je toto významové poselství přenosem mezi kulturami nezkreslit, nedeformovat a přitom zachovat jeho estetickou, literární kvalitu. Tou bývá v experimentální poezii například jazyková hra, hry se zvukem a typografií, žánrové variace a hybridizace, sémantické kondenzace jazykového sdělení, intertextualita ad. V cílovém textu může překladatel zachovat jen to, co mu dovoluje typ cílového jazyka, kulturní tradice i otevřenost přijímajícího prostředí. Autor se jako translatolog zamýšlí nad didaktickými konsekvencemi, které vyplývají z vlastností příkladových textů.                                                                    

Svitlana Fiyalka: Prostředky vyjadřování vágnosti predikátů v češtině, polštině, ruštině a ukrajinštině. Příspěvek ke kognitivnímu zkoumání jazykového obrazu světa

V přirozených jazycích se často vyskytují výrazy vyjadřující větší nebo menší míru nepřesnosti, neurčitosti, vágnosti. Reflexe tohoto problému byly zaznamenány už ve starověku, např. řecký filozof Eubúlidés z Mílétu ze 4. stol. př. n. l. se proslavil logickými paradoxy, jako je např. „hromada“ (kolik zrn je třeba dát k sobě, aby vznikla hromada zrní?) a „holohlavý“ (kolik vlasů je třeba ubrat, aby vznikla holohlavost?). Také dnes je jazyková vágnost pokládána za důležitý a funkční prostředek vyjadřování. Vágnostní operátory můžeme považovat za „metajazykové predikáty“ a zkoumat v různých kulturních okruzích a v různých kontextech.

Ladislav Janovec: Ať je k nám spravedlnost spravedlivá

Příspěvek prezentuje dílčí sondu do materiálu získávaného a zpracovávaného v rámci druhé etapy projektu EUROJOS. Spravedlnost představuje jeden z klíčových pojmů, který se jeví jako exponovaný ve všech historických dobách, nicméně spolu se společenským paradigmatem se proměňuje i jeho sémantické pole, zejména v oblasti konotací. V tomto příspěvku analyzujeme kolokace lexémů spravedlnost a  spravedlivý v ČNK, protože slovní spojení  je základním signalizátorem významu, a to všech jeho složek, jak je stanovuje G. Leech. Konotace nabalené na některé kolokace mají vypovídající hodnotu o určitých etapách naší kultury.

Michal Kořenář: Mohou nám konstrukční profily prozradit recept na nizozemské ‘štěstí’?
Can constructional profiles reveal the recipe for Dutch ‘happiness’?

Metaphorical expressions result from general mappings between a concrete source domain and an abstract target domain. More specifically, the emotional domains are considered to be connected with the CONTAINER metaphor. This work aims to provide a pilot test of the metaphorical background of emotional words in Dutch while examining the meaning of near-synonyms of Dutch words for 'happiness'. I am using an approach based on the frequency distribution of the constructions where the researched words can be found, the so called ‘constructional profiles’. Thus, this work offers a possible quantitative insight in metaphorical research on near-synonymy.

Marta Kvíčalová: Stereotypy přezdívek

Příspěvek se zabývá přezdívkami současných dětí staršího školního věku. Autorka představí řadu konkrétních příkladů přezdívek, které dokládají jejich rozmanitost a variabilitu. Zároveň však poukáže na řadu stereotypů, se kterými se jejich nositelé i uživatelé každodenně setkávají.

Michaela Lišková: Neologismy z oblasti rodiny a péče o děti

Slovní zásoba související s rodinou a péčí o děti se v posledních letech významně obohatila. Dílčí svědectví o dynamice v této tematické oblasti podávají publikace Co v slovnících nenajdete (např. golfáč; klokan⌂, klokánek⌂; lego; rooming-in) a Slovníky neologizmů 1 a 2 (např. dítě ze zkumavky; rodinný⌂; seriálové manželství; seriálový sirotek, vdovec; superdítě). Řada dalších výrazů však (zatím) slovníkově podchycena není, např. oplodňovací turistika; domorodička, domorodka⌂; lotosový porod; osmerče; ekoplenka; strollering; duhová rodina, patchworková rodina; nevýchova, helikoptérové rodičovství; střídavka; mamahotel; bumerangové děti. Kolekce těchto neologismů, resp. okazionalismů vypovídá o změně způsobu života a hodnot současné společnosti.

Tereza Nakaya: Obraz japonského mentálního prostoru KOKORO ve frazeologii

V příspěvku budou představeny dílčí výstupy analýzy japonských frazémů s bázovým slovem kokoro (č. „srdce / duch / mysl“), která je součástí výzkumu na rekonstrukci jazykového obrazu japonského mentálního prostoru KOKORO. Lexém kokoro je komponentem velkého množství frazémů, jejichž užitím mluvčí popisují různé emocionální, psychické a mentální stavy člověka. V jednotlivých frazémech se tak dostává do popředí ten který aspekt KOKORO i konotace, které se rodilým mluvčím s tímto pojmem pojí. Cílem příspěvku je představit typické kolokace a konotace japonského lexému kokoro na základě jeho ukotvení v japonské frazeologii a také popsat ty aspekty/stavy/projevy lidské mysli, jež jsou užitím analyzovaných frazémů v japonštině vyjadřovány (např. v mentální rovině paměť, v emocionální rovině dojetí, trápení atd.).

Renáta Neprašová: Za dobrotu na žebrotu aneb Laskavost v parémiích

Laskavost, dobrota a vstřícnost jsou hodnoty, které rodiče vštěpují dětem odmalička. Čiň dobré a dobré se ti navrátí. Co na to říká lidová moudrost zachycená v parémiích? Frazeologie odráží lidskou zkušenost s projevy laskavosti, předstírané laskavosti i s reakcemi na ně. Příspěvek představí výběr z české, anglické a německé frazeologie, zvláště paremiologie, který ukáže pohled společnosti na jednu ze základních životních hodnot.

Ivana Procházková: Zákon/Tóra je cesta jako centrální metaforický koncept při výstavbě pojmové oblasti zákon, spravedlnost, soud a právo ve Starém zákoně. Analýza a interpretace hebrejských metaforických vyjádření s využitím přístupů kognitivní a kulturně orientované lingvistiky               

Přístupy kognitivní a kulturně orientované lingvistiky se začaly uplatňovat v teologii (při analýze a interpretaci biblických textů a v systematické teologii) už v 90. letech minulého století. Ve svém příspěvku představím některé možnosti uplatnění teorie konceptuální metafory, teorie mentálních prostorů, teorie konceptuální integrace a některých teorií kognitivní sémantiky (teorie prototypu/stereotypu, teorie vtělesnění) při analýze a interpretaci metaforických vyjádření hebrejského biblického textu.        
Pojmová oblast zákon, spravedlnost, soud a právo má v rámci hebrejského biblického kánonu svou ustálenou terminologii a frazeologii, na její výstavbě se rovněž podílejí konceptuální metafory.  V poetických textech lze identifikovat jednu konceptuální metaforu jako centrální: Zákon/Tóra je cesta. Ve svém příspěvku představím tento centrálním metaforický koncept, jeho funkci, to vše pak na konkrétních příkladech. Některá metaforická vyjádření se jeví v rámci hebrejského biblického kánonu jako konvenční, jiná jako jedinečná a inovativní.

Jana Přikrylová: Jazykový a myšlenkový stereotyp policisty

Fízl, chlupatej, benga, flojd, cajt, polda, ale také bejk, šakal, šmírka nebo špičák. To všechno jsou výrazy označující v různých etapách 19. a 20. století (a samozřejmě i 21.) policistu. Expresivnost těchto výrazů spolehlivě naznačuje vztah mluvčích k policistům a poskytuje i základní rámec, na němž lze stavět obraz policisty v českém jazykovém povědomí. Jaké jsou prototypické rysy policisty v českém jazykovém prostoru? Jaký je jeho jazykový obraz? Jak ho on sám vnímá, naplňuje, ovlivňuje a jak na něj reaguje? Na tyto otázky se snaží příspěvek odpovědět.

Lucie Šťastná: Proměny stereotypu hada na základě dokladů ve folkloru

S motivem hada je v lidové kultuře spojováno velké množství pověr a příběhů. Jednou z tradičních představ je obraz hada jakožto strážce domu (had hospodář), jehož zabití mohlo hospodářství přivézt do neštěstí. Had je však také vnímán jako možný zdroj nebezpečí pro člověka i domácí zvířata. Hadí jed může člověku ublížit, ale v pověrách má často i léčivé účinky. Tento příspěvek si klade za cíl zmapovat výskyt motivu hada v tradičním i současném (zejména prozaickém) folkloru a na základě toho popsat proměny v jeho stereotypu. Příspěvek vychází z metod kognitivní a kulturní lingvistiky.

Pavla Štěpánová: Konotace a význam vybraných příkladů partnerských pojmenování

V příspěvku bude prezentována část výzkumu disertační práce Metaforičnost v onomastice, která se věnuje pojmenováním mezi partnery, tedy jménům jako miláček, zlatíčko, princezna apod. Představeny budou vybrané příklady partnerských (mileneckých) pojmenování s jejich konotacemi a významem, jaký jim přisuzují žáci 9. ročníků základních škol a 4. ročníků středních škol. O problematice partnerských pojmenování jako příkladů neoficiálních jmen ležících na hranici mezi apelativy a proprii bude pojednáno v kognitivní perspektivě a představeny budou i související poznatky vybraných antropologických zkoumání zabývajících se jmény a pojmenováními.

Irena Vaňková: Lingvistika kognitivní, kulturní, antropologická, axiologická? Stereotyp duše a duše jako hodnota v českém obrazu světa

Příspěvek se táže po obsahu výrazů uvedených v jeho titulu: jde o charakteristiky přístupu, resp. přístupů k jazyku, které si v poslední době získávají (nově? znovu?) zájem lingvistů ve slovanském světě, v Evropě i na jiných kontinentech. Pocházejí z různých kontextů a svou „vnitřní formou“ signalizují, co akcentují jejich stoupenci při studiu jazyka, které jeho aspekty vyzvedávají (přes všechno, co je v jejich zkoumání společné. Jako příklad takového přístupu k jazyku bude stručně představen mezinárodní srovnávací výzkum EUROJOS, vycházející z metodologie lublinské školy kognitivní etnolingvistiky. Způsob studia pojmů v tomto kontextu bude nastíněn při výkladu stereotypu duše v češtině s důrazem na jeho hodnotové aspekty.

Veronika Vodrážková: Schéma CESTA a jeho metaforické realizace v uměleckém textu (Obyčejný život Karla Čapka)

Na základě metody tzv. signálních slov je v textu možné vyhledat jazyková vyjádření, která mají potenciál být jazykovými realizacemi konceptuálních metafor se zdrojovou oblastí odpovídající představovému schématu CESTA, resp. POHYB PO CESTĚ. Příspěvek představí základní princip této metody a shrne, jaké cílově oblasti jsou na základě tohoto schématu konceptualizovány v díle Karla Čapka Obyčejný život.